Paradox stresu: I přes nejnáročnější týden o 1 kg lehčí!

Mám za sebou pracovně nejvytíženější týden v roce – období ročních finančních uzávěrek. Nekonečné tabulky, dlouhé hodiny u stolu a ten známý pocit viny, že zdravý životní styl musel jít stranou. V takovém presu člověk snadno nabyde dojmu, že veškerý pokrok se zastavil.

Upřímně, první týden tohoto „nášupu“ si vybral svou daň. K 8. únoru se mi váha nepříjemně pohnula směrem nahoru – ze 117,1 kg na 117,5 kg. Byla to frustrující připomínka toho, co s tělem udělá stres a nedostatek pohybu.

Včera, 15. února, ale data ukázala něco úplně jiného.

Aktuální čísla:

• Váha: 116,5 kg (To je pokles o 1 kg za poslední týden!)
• Celkový progres: Od 7. ledna mám dole už 3,5 kg.
• Změna strategie: Počet kroků klesl na cca 5 500 denně (polovina mého průměru), ale zaměřil jsem se na to, co jsem mohl ovlivnit: regeneraci a výživu.

Hlavní ponaučení: Pokrok není vždy lineární. Musel jsem si projít týdnem mírného nárůstu, abych se dopracoval k tomuto zlomu. I když jsem neměl čas na dlouhé procházky, nucený odpočinek a důsledné dodržování jídelního režimu nakonec tělu umožnilo „vypustit“ přebytečnou zátěž.

Mám za sebou 6 týdnů výzvy #RoadTo50. Do cílových 90 kg mi zbývá 26,5 kg. Je to maraton, ne sprint, a i ty „nahoru-dolů“ týdny jsou prostě jen součástí dat, která mě vedou k cíli.